Nizozemské zdravotnictví nedávno dokončilo komplexní reformu, která zásadně změnila jeho fungování a financování. Stát dnes nevlastní jedinou zdravotní pojišťovnu, neprovozuje zdravotnická zařízení, a náklady se daří držet na uzdě, uvedl na Prague International Health Summitu nizozemský expert v oboru financování zdravotnictví Patrick Jeurissen.

Nizozemský zdravotní systém dlouhodobě patří v celoevropském měřítku k těm nejlépe hodnoceným pacienty i odborníky. A zároveň je jedním z mála systémů v Evropě, kde se daří nárůst nákladů na provoz držet ve stejném tempu, jakým roste výkonnost ekonomiky. Je založen na státem regulované soutěži mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče, což vytváří konkurenční prostředí, zlepšuje kvalitu i vyvíjí tlak na náklady.

Nejdřív více péče, pak brždění nákladů

„Ještě před pár lety bylo Nizozemsko co do nákladů na zdravotní péči na druhém místě za Spojenými státy, teď už jsme v pelotonu zemí sledovaných OECD někde uprostřed,“ zhodnotil profesor zdravotnických systémů a financí na Lékařské fakultě Radboud Univerzity a expert pro zdravotní politiku ve společnosti Philips Patrick Jeurissen, který zároveň působí i na ministerstvu zdravotnictví, sociálních věcí a sportu.

„Vždy hovořím o několika vlnách,“ nastínil Jeurissen vývoj zdravotnického systému v Nizozemsku. V první vlně dostali lidé více péče a benefity a zdravotnictví se začalo prodražovat. Druhá vlna nastoupila v 70. letech a probíhala ve znamení pokusů brzdit náklady. „Začali jsme snižovat rozpočty a dělali vše pro to, aby se snížily náklady. Začali jsme se ale potýkat s negativními důsledky úspor, jako jsou dlouhé čekací lhůty a podobně. Což vedlo ke třetí vlně. Nyní jsme ve čtvrté fázi,“ shrnul velmi zhruba vývoj nizozemského zdravotnictví za posledních 70 let.

Nikdo nevyjídá jen rozinky

Nizozemské zdravotnictví zůstává i dnes založeno na prvcích, jako jsou rovný přístup a solidarita, které mají kořeny v Německu. Nizozemci však do systému vnesli svůj vlastní prvek, a tím je podle Jeurissena systém gate keeping, který určuje cestu pacientlů systémem, tedy reguluje jejich přístup ke specializované a nemocniční péči.

Specifické je v systému i to, že nizozemští lékaři jsou osoby samostatně výdělečně činné a nemocnice a další zdravotnická zařízení jsou privátní, přičemž jejich cílem není zisk. „Celý systém je postaven na soukromé neziskové sféře. Nemáme nemocnice financované z veřejných prostředků, máme pouze soukromé nemocnice,“ podtrhl Jeurissen s tím, že se tím Nizozemsko odlišuje od ostatních zemí a že je to pro kvalitu péče i nákladovost velice užitečné. „Máme konkurenci, máme tržní prostředí. Kde se ale nevytváří zisk, což brání tomu, aby někdo ve zdravotním systému vyjídal jen rozinky,“ popsal zásadní podstatu nizozemského zdravotního systému.

Systém nizozemského zdravotnictví není centrálně regulovaný, reguluje podle Jeurissena se reguluje de facto sám. Lidé si mohou vybrat, jak a u koho se pojistí. Povinně si musejí sjednat základní pojištění a k němu si mohou přidat dobrovolné připojištění, přičemž na výběr mají asi desítku hlavních zdravotních pojišťoven. Ze zákona přitom mají povinnou spoluúčast, která byla pro letošní rok stanovena na 385 eur. To znamená, že prvních 385 eur za ošetření a léky si pacient hradí sám. Návštěvy praktického lékaře jsou ale vždy zdarma.

Mohlo by vás zajímat

Více chronických onemocnění, více peněz

Pro pojišťovny, mezi nimiž si pacienti mohou vybírat, je přitom uplatňován systém hodnocení rizika. Ten znamená, že pojišťovna, která pojišťuje starší lidi a lidi s chronickými onemocněními, dostává více peněz.

Pojišťovny přitom pro svůj provoz spotřebovávají 2,5 procenta z přijatých peněz a s drtivou většinou zbytku svých příjmů mohou hospodařit velmi autonomně. Při svých nákupech léků, zdravotnických prostředků, služeb a zdravotní péče mohou postupovat velmi selektivně. „Poskytovatelé zdravotní péče mají stejnou svobodu. A kromě toho si mohou rozhodnout sami o svých investicích – tedy i o kapitálových investicích, které považuji za velmi důležité, protože rozhodují o budoucnosti. Těch osm až deset procent investic rozhoduje o tom, jak bude systém zdravotní péče vypadat po dvaceti letech,“ zdůraznil Jeurissen.

Svoboda rozhodování pojišťoven ovšem zakládá i na určitý problém. „Říkáme lidem, že si mají právo zvolit svého lékaře či poskytovatele péče. Ale na druhou stranu pojišťovnám říkáme, že mohou volbu pacienta omezit,“ upozornil nizozemský expert. V praxi tak může svoboda volby znamenat, že se pacient u vybraného lékaře potká s tím, že si bude muset na svou léčbu připlatit – třeba kvůli inovacím, které lékař podporuje. Dohledové orgány státu však zasahují pouze v některých případech, což se jeví jako určitá slabina zdravotního systému.

Pojišťovny šetřící na správných místech

Jeurissen ve své přednášce upozornil, že Holandsku se v posledních deseti letech daří držet růst výdajů na zdravotní péči na uzdě. V roce 2012 dokonce došlo k nedočerpání připraveného rozpočtu. „Letos to vypadá tak, že nedočerpáno zůstane 1,5 miliardy eur,“ uvedl expert s tím, že nedočerpané peníze, celkem 13 miliard eur, se nacházejí v rozvahách zdravotních pojišťoven a poskytovatelů péče a oproti plánu se také snížily odvody pojistného na zdravotní pojištění.

A jak je vůbec možné, že dochází k nedočerpávání rozpočtů? Podle Jeurissena změnili plátci svůj přístup po dohodě všech aktérů zajišťování zdravotní péče s vládou. „Pojišťovny začaly brát ohled na finanční rizika a připravovaly se na ně. Byly mnohem ochotnější zasadit se o úspory v nákladech na zdravotní péči. Ale nespořily na nákladech na péči ve velkých nemocnicích. Šetřily na domácí péči, péči o duševní zdraví, primární péči a také ambulantních službách a lécích. Tedy tam, kde si většina expertů myslí, že to jsou oblasti, kde by měl objem péče růst více, než roste nemocniční péče. Ale finančně, a to chci zdůrazni, to byl velký úspěch,“ řekl Jeurissen.

Úspory versus čekací doby

Problémem nizozemského zdravotního systému jsou z hlediska úspor čekací doby. Ty podle Jeurissena až do roku 2015 či 2016 vypadaly dobře, pak se to ale změnilo. „Přijímaným standardem je, že lidé čekají na diagnózu šest týdnů a dalších šest týdnů, než dostanou léčbu. Ale řada lidí musí čekat déle a jejich počet roste. Čtvrtina Holanďanů nyní čeká déle, než kolik by podle lékařských společností měli,“ upozornil.

Současný systém tak podle něj potřebuje zvýšit produktivitu, tedy být schopen ošetřit více pacientů, provést více úkonů. Což není jednoduché, protože zdravotnický personál se už nyní cítí přetížený. Dalším problémem je stejně jako v ostatních zemích diagnostika. „Jistě znáte statistiky OECD, z nichž vyplývá, že 20 procent nákladů se vynakládá zbytečně na základě špatné diagnostiky. Proto musíme dělat dobrá rozhodnutí,“ podotkl Jeurissen.

Nepřenositelný model

Ten míní, že v oblasti zdravotnictví existuje natolik velká rozmanitost, daná i například celkovým zdravotním stavem národní populace, že dost dobře není možné přebírat zdravotní systémy, které se osvědčily jinde.

Pro příklad nemusel chodit daleko – pacienti v Nizozemsku totiž nespotřebovávají tolik péče jako pacienti v jiných zemích. „Nepolykají tolik léků, není jich tolik přijímáno do nemocnic. To vše – a v to pevně věřím – má co do činění s tuhým kořínkem naší populace a s naší kulturou. A například v sousední Belgii je co do nároku na zdravotní péči obrovský rozdíl mezi vlámsky a francouzsky mluvícími částmi země,“ uzavřel.

Ivana Pečinková